Spřátelme se s nejistotou
konzultace I přednášky I workshopy
Jak s nejistotou pracuji?
Jak s nejistotou pracuji?
Co vám mohu nabídnout?
Konzultace
Zjistěte nejpravděpodobnější data o událostech, které nás čekají. Ráda Vás rychle seznámím s predikčními platformami a vysvětlím, na čem jsou založeny a jak je využít.
Přednáška
Poslechněte si, jak se naučit vyjadřovat nejistotu a/nebo se seznamte s různými predikčními platformami a možnostmi jejich využití.
Workshop
Nechte svůj tým vypořádání se s nejistotou prakticky natrénovat. Workshop je interaktivní a využijeme při něm mobilné telefony a projektor.
„Zvyknout si na nejistotu nám dá lehkost a schopnost přijímat lepší rozhodnutí.“
Co sdílení nejistoty přinese vám a vaší skupině či organizaci?
Naše společnost nemá ráda nejistotu. Když ji někdo vyjádří, vnímáme to často jako znak neschopnosti, nerozhodnosti nebo nedostatku expertízy. Většinou obdivujeme ty, kteří mluví suverénně a ví, co bude. Dávají nám pocit bezpečí. Jenže mohou to vůbec tak jistě vědět? Nebo nám spíš neříkají tak úplně pravdu?
100 % garance neexistuje. O budoucnosti nemůžeme vědět nic s úplnou jistotou. Když dáváme přednost suverénnosti před pravdou, říkáme si o tvrdý náraz do zdi. A o zklamání, na které nejsme ani trochu připraveni.
Absolutní vyjádření jako “covid do Vánoc určitě zmizí” “naše firma příští rok zaručeně uspěje” nebo “to by se mi nikdy nemohlo stát” jsou často znakem neupřímnosti a nebo slabosti a strachu z pravé tváře reality. V krátkodobém horizontu bychom kolem sebe možná rádi měli epistemicky sebejisté přátele, kolegy a nadřízené, politiky a vědce. V dlouhodobém ovšem takový typ spolupráce podkopává důvěru.
Jediné, co je v životě jisté, je nejistota. Pojďme se s ní spřátelit. Překonejme kulturní normy, které nám už dávno neslouží. Obklopujme se lidmi, kteří nám umí odpovědět na otázku: “A jak moc jste si tím jistý?” Zlepší to naši schopnost koordinace, stanovení realistických očekávání a umožní nám to včas vidět různá rizika a rychleji reagovat na nové informace.
„Vstupte se mnou do světa predikcí, který vám umožní se strategicky rozhodovat a efektivně navigovat světem plným nejistoty.“
Co jsou predikční platformy a jak je využít?
Čeká nás v následujících pěti letech další globální pandemie?
Predikční platformy jsou důležitým veřejným zdrojem (v současnosti pouze v angličtině), na kterých můžete najít velmi přesné pravděpodobnostní předpovědi na to, co nás čeká. Doporučuji Metaculus a ManifoldMarkets. Predikčních trhů je však mnohem víc. Například i PredictIt, Replicationmarkets.com, Polymarket, Kalshi a mnohé další.
A proč se řídit zrovna těmito platformami? Protože v minulosti ve forecastingových soutěžích vyhráli nad odborníky, který se tématy desítky let zaobírali. Nejlepší forecasteři na těchto platformách jsou dokonce v odhadech výrazně přesnější než tajné služby, které pracují s utajovanými dokumenty
Co vás často překvapí?
Že jako lidé máme různou schopnost si nejistotu uvědomovat
Lidské myšlení je buď rigidní (nepřipouští nejistotu a podporuje jedno vysvětlení) a nebo je flexibilní (připouští nejistotu a pracuje se škálou různých scénářů a možností vývoje). K řešení složitých problémů jako je covid, geopolitický vývoj, nástup umělé inteligence, reorganizace firmy, dopad novely zákona je ve většině případů výhodnější být v myšlení flexibilní a od začátku si uvědomovat různé možnosti vývoje a nejistotu spojenou s přijatým rozhodnutím.
Náš mozek se ovšem vyvíjel před desetitisíci a statisíci let v úplně jiných podmínkách, kdy existoval jiný typ nejistot (např. sežere mne tygr?). Mozek nám dnes stále funguje jako kdysi. Když zjistí, že si není jistý, co bude dál, může v našem těle spustit stresovou reakci (u různých lidí různě silnou), zavalit nás vlnou úzkosti a nutit nás oddávat se zbožným přáním místo realitě. Jako lidé jsme tak vůči nejistotě různě odolní a máme i různou schopnost si různé scénáře dalšího vývoje uvědomovat. Tato schopnost jen málo souvisí s naším IQ.
Schopnost čelit novým výzvám a rizikům naší doby a s tím spojené uvědomování si nejistoty tak pro náš mozek není intuitivní a automatické. Máme k tomu různé dispozice. Tato schopnost se dá ovšem také trénovat — podobně jako malá násobilka, čištění zubů a vyplňování daňového přiznání.
Někteří lidé proto aktivně trénují svůj tzv. Scout mindset (v češtině “myšlení průzkumníka”) neboli způsob myšlení, jehož cílem je nezkreslovat realitu podle svých přání, názorů nebo předsudků. Tito lidé se snaží si uvědomovat nejistotu a vidět a pochopit realitu kolem nás takovou, jaká skutečně je. Pojem “scout mindset” zavedla a popularizovala Julia Galef, která napsala o důležitosti tohoto typu myšlení celou knihu (v češtině “Konec sebeklamu.”) popisující i různá cvičení a techniky.
Že je možné komunikovat nejistotu a zároveň působit silně, kompetentně a sebejistě.
Sociální sebejistota znamená, že máme například sebevědomý postoj a tón hlasu a nebojíme se prezentovat před ostatními nový projekt nebo s někým navázat konverzaci. Tento druh sebejistoty skutečně ovlivňuje to, jak rozhodně a kompetentně působíme.
Naproti tomu epistemická sebejistota znamená, že si jsme stoprocentně jistí určitými názory a neustupujeme v nich. Takoví lidé pak vyjadřují fráze jako “určitě to bude fungovat, musíme jít do toho” nebo “to se nikomu nikdy nemůže povést.” Tento druh sebejistoty má tendenci zamlžovat realitu.
Slavní podnikatelé jako Jeff Bezos nebo Elon Musk jsou důkazem, že leader může být epistemicky velmi nejistý (Elon Musk říkal o Tesle, že dává jejímu úspěchu 10 %; Jeff Bezos si byl úspěchem Amazonu jistý tak na 30 %) a zároveň působit silně, rozhodně a kompetentně.
Že nejlepším nástrojem pro komunikaci nejistoty jsou procenta
Pro vyjadřování nejistoty nám často chybí společný jazyk, což v minulosti vedlo k nejedné katastrofě. Představme si, že prezident předstoupí před americký kongres a řekne:
“Je docela pravděpodobné, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení.”
Každý člen Kongresu si takovou informaci pravděpodobně vyloží jinak. Někteří si mohou myslet, že “docela pravděpodobné” znamená, že je to téměř jistota. Jiní kongresmani si slova “docela pravděpodobné” vyloží tak, že v Iráku zbraně hromadného ničení spíše nejsou, ale jedná se o riziko, o kterém se již vyplatí informovat (třeba v řádu jednotek procent).
Pokud tedy vyjadřujeme naši nejistotu, je běžně používaný jazyk spíše zavádějící a je dobré využít jazyk pravděpodobnosti. Například:
“Podle mých zdrojů existuje zhruba 50 % pravděpodobnost, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení.”
Lidé kolem nás si pak dokáží lépe představit, jak velkou nejistotu ohledně daného tématu máme a více si uvědomovat důsledky daného rozhodnutí.
Že se schopnost rozhodovat se v nejistotě většinou nenaučíme ve škole
Testování znalostí v našem současném školství často vypadá tak, že žáci či studenti buď přesně znají onu správnou odpověď a nebo ji neznají. Nic mezitím. I nejpopulárnější pomůcky, které se ve výuce používají jako Kahoot, nepodporují aktivní přemýšlení, strategické myšlení a vyjadřování nejistoty, ale spíše memorování.
Představme si svět, ve kterých se žáků zeptáme, kdy byla založena Praha. A místo naučeného letopočtu nám odpoví způsobem:
“Tak na 95 % to bylo mezi lety 200 až 1900. A tak na 70 % mezi lety 800 a 1300, protože Karlův most je ze 14. století a město se asi stavělo dřív a o moc starších budovách ve městě nevím. Ale historie mně moc nebaví, a často se v těchto otázkách mýlím, takže proto dávám jen 70%. ”
Žáci a studenti by se takto učili nejen o dějinách a jiných předmětech způsobem, který je založen na odvozování a hlubších znalostech, ale zároveň by se učili i dobře postavit k otázkám, kterou jsou pro ně nové a ještě je nikdy předtím neřešili. Rychle by se taky ukázalo, jestli se při řešení problémů spíše podceňují a přeceňují, což je do života zásadní lekcí. Stejně na většinu velkých životních otázek, které většina z nich bude řešit, ani jedna jasně správná odpověď neexistuje.
Že predikční platformy jsou často přesnější než vyjádření odborníků v médiích
V posledních letech jsme byli svědky řady mimořádných událostí — od vypuknutí koronavirové pandemie, po válku na Ukrajině a debatu o dopadech rychlého rozvoje umělé inteligence. V těchto situacích nastává v našem mediálním prostoru velmi špatná dynamika. Aby se k daným problémům vyjádřilo co nejširší spektrum odborníků, moderátoři zvou do pořadů osoby rozdílných a často velmi sebejistých názorů. V situaci, kdy se tedy například objevil nový koronavirus a většina vědců se shodovala, že o vlastnostech daného viru nemáme dost informací a nemůžeme si být ničím jistí, byla naše média plná sebevědomých vyjádření o tom, že “koronavirus do Vánoc určitě sám zmizí” a “čeká nás lockdown a totalita.”
Predikční platforma pak může v takto krizových situacích posloužit jako doplňující a neutrální zdroj informací. A to zejména proto, že lidé, kteří na predikčních platformách predikují, se nesnaží získat politické body a veřejné zviditelnění, ale snaží se mít co nejlepší reputaci přesného forecastera (za přesné odhady jsou tam i oceňování, ať už penězi nebo body). Ve většině případů je tedy skupinový odhad těchto forecasterů přesnější než informace od náhodného odborníka z daného oboru. Výzkum ukázal, že skupinové odhady forecasterů jsou dokonce lepší než odhady tajných služeb. I ony se ovšem samozřejmě někdy mýlí.
Predikční platformy jsou přesné zejména v otázkách, na které neexistují ekonometrické a nebo jiné modely. Obzvláště se hodí pro otázky, které jsou nové nebo na ně neexistuje dostatek dat, např. celospolečenské dopady pandemie, dopady nových technologií, geopolitika nebo vývoj společenských nálad atp.).
Že existují superforecasteři — jednotlivci, kteří jsou výjimečně schopni předvídat budoucí události
Superforecasteři se vyznačují několika klíčovými vlastnostmi — učit se z minulých chyb, udržovat otevřenou mysl a přizpůsobovat své myšlení novým informacím a rozkládat složité problémy na menší části.
V Tetlockově studii, která byla součástí projektu Good Judgment, byli superforecasteři schopni dosáhnout při předpovídání budoucích událostí lepších výsledků než například tajné služby, které mají přístupy k utakovaným dokumentům. Je důležité zdůraznit, že superforecasteři nejsou nutně lidé s vyšší inteligencí nebo specializovanými znalostmi. Místo toho jsou to často lidé s dobrými kognitivními návyky a způsobem myšlení, který se umí dobře vypořádávat s různými odstíny nejistoty.
Že predikční platformy fungují na principu moudrosti davu a agregace dat na základě předchozí přesnosti forecasterů
Predikční platformy fungují na bázi úsudkového forecastingu. To je metoda získávání odhadů budoucího vývoje. Je založena na tom, že se vícero osob (forecasterů) zeptáme na konkrétní otázku o budoucnosti (například: Skončí tento rok válka na Ukrajině?). Všichni forecasteři pak odpoví na danou otázku pomocí pravděpodobnosti (vyjádří, nejen, co si myslí, ale i jak moc si jsou svým názorem jistí). Následně se odhady i nejistota všech forecasterů na danou otázku zagregují. Úsudkový forecasting totiž využívá principu moudrosti davu (tedy skutečnosti, že se individuální zkreslení většího množství lidí navzájem vyruší). Prognozy jednotlivých forecasterů jsou také bodovány a predikce těch, kteří se v minulostech ukázali být přesnými forecastery, získávají při agregaci předpovědi větší váhu. Princip moudrosti davu a agregace dat na základě předchozí přesnosti forecasterů zajišťuje, že nám úsudkový forecasting většinou nabízí velmi přesné předpovědi.
Něco o mně
aneb téma nejistoty a predikcí mne provází už několik posledních let
Jsem dobrodružná povaha. Mám za sebou výzkumné pobyty v Kolumbii i Izraeli a Palestině, a určité druhy nejistot vyhledávám. Zároveň si uvědomuji, že jiné druhy nejistot snáším jen se zaťatými zuby a svádí mne ke zkratkám a absolutním odpovědím. Snažím se v tom zlepšit a být nejistotě čím dál otevřenější. Nejistotou se tak zaobírám jak v osobním, tak pracovním životě.
Pracovně se podílím na vývoji interní predikční platformy Confido. Přeju si, aby se informované rozhodování zohledňující nejistotu stalo dostupné i těm, kteří nemají v lásce matematiku, a aby Confido sloužilo nejen k predikování ale celkově i ke komunikaci nejistoty v organizacích.
Učím na univerzitě v kolumbijském Medellínu a fascinuje mne adaptabilita lidské mysli a to, jak rychle se přizpůsobujeme nečekaným situacím.
Pouštím se do doktorského studia na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, během kterého se věnuji především tématu “bezpečnostního divadla”.
Poprvé se potkávám s problematikou úsudkového prognózování.
Účastním se letní školy IMPRS on Adapting Behavior in a Fundamentally Uncertain World na Ústavu Maxe Plancka v Jeně a absolvuji své první setkání s Bayesovskou statistikou.
Odjíždím do Haify a zjišťuji, jak na jednotlivé skupiny Izraelců a Palestinců působí protiteroristická opatření.
Spoluorganizuji český forecatsingový turnaj OPTIONS, vymýšlím do něj vhodné otázky a celkové predikce komunikuji s českou státní správou.
Pracuji pro predikční platformu Metaculus, kde koordinuji predikování globálních rizik nukleární války, budoucnosti Číny, ceny potravin, pokroky ve výzkumu alternativních proteinů a války na Ukrajině
Spoluzakládám výzkumný ústav Confido Institute, který mimo jiné vyvíjí interní webovou aplikaci Confido. Tuto aplikaci lze používat buď jako interní predikční platformu a nebo jako nástroj pro komunikaci nejistoty.